22. května je Světový den preeklampsie, onemocnění, které způsobuje předčasné narození dítěte. Jak dokáže zamíchat s lidskými osudy, to ilustruje příběh dnes pětiletého Pepíčka z Hustopečí. Jeho mamince se v důsledku této nemoci odloučila placenta a ona musela v 34. týdnu těhotenství na akutní císařský řez. Pepíček však i přes rychlý zásah lékařů zůstal delší dobu bez kyslíku. Navzdory dramatickému příchodu na svět je dnes veselý kluk, který se raduje z každého okamžiku, i přes svoji diagnózu mozkové obrny. Zmírňovat její následky mu pomáhají nákladné neurorehabilitace, které pravidelně navštěvuje v rehabilitačním centru Sarema v Brně.
„Ve tři ráno mi volali z nemocnice, dostal jsem se tam až ráno. Vůbec jsem nevěděl, co se děje. Malý byl v inkubátoru. Cítil jsem absolutní bezmoc. Člověk řeší, co se stalo a jak se to vlastně mohlo stát. Naštěstí manželka byla v pořádku. Za malým jsme potom chodili každý den. Ale v prvních týdnech nám lékaři říkali, že se máme připravit na nejhorší,“ popisuje chvíle bezmoci Pepíčkův tatínek.
„Já jsem tomu nechtěla věřit, protože mi připadal jako ostatní miminka. Zařekla jsem se, že udělám maximum, aby vedl normální život,“ dodává maminka, která podle veřejně dostupných statistik patří mezi 2 – 7 % rodiček, které preeklampsie zasáhla. Celosvětově je tato nemoc řazena mezi hlavní příčiny kojeneckých a mateřských úmrtí. Odhalit ji však může screeningové vyšetření mezi 11. a 14. týdnem těhotenství.
Pokroky je možné vidět už po konci každého cvičení
Pepíček je dnes veselý kluk, kterému byla po porodu diagnostikována mozková obrna. Díky tomu, že s ním rodiče od narození cvičí, nejsou její následky tak velké a Pepíček dělá velké pokroky. Od prvního měsíce života cvičil čtyřikrát denně Vojtovu metodu, jezdil do lázní, a později se přidalo cvičení Bobath konceptu a návštěvy neurorehabilitací v rehabilitačním centru Sarema. „Leze po čtyřech, ale teď po poslední dvoutýdenní terapii v Saremě už dokáže být ve vysokém kleku a vydrží delší dobu stát. Je vidět, že posílil svalstvo. To předtím vůbec nezvládal, jen na pár vteřin. Trénuje také nákroky a úkroky do stran. Vždycky vidíme pokrok, i za tak krátkou dobu, jako jsou dva týdny. Někdy se to projevuje už ke konci cvičení, někdy třeba až po měsíci, když tu činnost začne samostatně dělat,“ říká maminka.
Se synem navštěvuje také ergoterapii, kde Pepíček trénuje jemnou motoriku, a dva druhy logopedie. Ve slovní zásobě má asi 25 slov, v celých větách však zatím nemluví. „Každý jeho pokrok je pro nás velký a máme z něj radost,“ vypráví rodiče. Radost dělají jejich synovi také návštěvy hipoterapie a canisterapie, protože ke zvířatům cítí velkou důvěru. „Do Saremy se na cvičení těší, protože speciálního pejska mají i tady. My sami sice pejska nemáme, ale má ho Pepíkova babička. Jen teď v pandemii se tolik nevidíme,“ vysvětluje maminka.
Děti ve školce ho přijaly jako zdravého kamaráda
Pepíček se skvěle cítí i v kolektivu dětí, ve školce, kde je velmi spokojený a veselý. „Psycholožka i paní z rané péče nám doporučovaly, ať ho dáme do běžné školky s asistentem. Takže chodí do školky spolu se zdravými dětmi. Na to, jaké byly ze začátku prognózy, tak mentální stránka příliš zasažena nebyla. Je jen trochu opožděný,“ dodává maminka s tím, že zdravé děti jsou pro Pepíčka skvělou motivací a snaží se po nich všechno opakovat. Na procházkách se školkou také nesmí chybět, jen je na rozdíl od ostatních v kočáru a doprovází ho asistentka. „Ostatní děti ho berou jako normálního kluka a hrají si s ním. Má tam třeba jednoho kamaráda, který na něj pravidelně čeká. Těší se tam a vždycky je zklamaný, když musí místo do školky jet na cvičení.“
Nákladné rehabilitace už jsou nezbytnou součástí Pepíčkova života, ale zdravotní pojišťovna je nehradí. Pokud byste chtěli Pepíčka podpořit a přispět na jeho léčbu, můžete tak učinit přes transparentní účet spolku Via Fidelis: 2001032599 / 2010 a variabilní symbol 2021.